
Nevzdávejte hledání ztracených koček příliš brzy, vzkazují Pepíno a Bob
Pepíno a Bob se ztratili krátce po přestěhování. Pepíno strávil venku týdny v zimních mrazech, Bob se našel až po více než dvou měsících. Jejich příběhy ukazují, proč má smysl hledat dál, nevzdávat se a všímat si zvířat, která se objeví v našem okolí.
Někdy se zdá, že už není naděje. Dny se mění v týdny, týdny v měsíce a ztracená kočka se stále nevrací. Jenže právě příběhy Pepína a Boba ukazují, že má smysl hledat dál. Oba kocouři se ztratili krátce po přestěhování a oba se nakonec vrátili domů. Pepíno po několika týdnech strávených venku, Bob dokonce až po více než dvou měsících.
Jejich příběh je nejen o šťastném konci, ale také o všímavých lidech, vytrvalosti a o tom, proč bychom hledání ztracené kočky neměli vzdávat příliš brzy.
Bob zmizel hned druhý den po přestěhování
Černobílý Bob se ztratil druhý den poté, co se jeho majitelé přestěhovali do Berouna. Ještě ani nestačili vybalit všechny krabice a zařídit zasíťování balkonu, když se kocour prosmykl pánečkovi kolem nohou a hupnul dolů z balkonu v prvním patře.
První noc ho ještě zahlédli, potom ale zmizel.
Pro jeho majitele to byla velmi těžká situace. V Berouně byli noví, okolí neznali a nevěděli, kde svého kocoura hledat. Naštěstí jim pomáhala paní Růženka Dupačová, místní pošťačka a také kočkařka, která se v okolí dobře vyzná.
Boba se však dlouho nedařilo najít.
Při hledání Boba se našel Pepíno
Při pátrání po Bobovi se podařilo pomoci jinému ztracenému kocourovi – mourovatému Pepínovi.
I on se ztratil krátce po přestěhování. Venku strávil celé týdny, od začátku ledna až do února. Našli ho uprostřed velkých mrazů a ještě přibližně týden trvalo, než se podařilo dohledat jeho majitele.
Naštěstí si Růženka vzpomněla, že někdo podobného mourečka hledal. Podařilo se jí dohledat kontakt z původního inzerátu a Pepíno se mohl vrátit domů.
Venkovní dobrodružství ho stálo dva kilogramy z původních pěti. Jinak ho ale naštěstí přečkal bez vážnější újmy na zdraví. První dny v dočasné péči měl jediný program: jíst a spát. Není divu. Po týdnech venku, navíc v zimě, potřeboval především klid, teplo a pořádně se najíst.
Pepínův příběh skončil šťastně. Bob se ale stále pohřešoval.
Po více než dvou měsících přišla zpráva: BOB SE NAŠEL!
Bob se ztratil 1. února. Na jaře se konečně objevila zpráva, na kterou jeho majitelé tak dlouho čekali.
14. dubna – BOB SE NAŠEL! OD DNEŠNÍHO DNE JE OPĚT BEZPEČNĚ DOMA!
Kocour se objevil přibližně dva kilometry od svého nového domova, na okraji Berouna, v lokalitě Závodí. Zabydlel se na dvorku rodinného domu, kde chodil v noci dojídávat zbytky určené slepicím. Přes den se schovával, takže si ho majitelé domu dlouho nemuseli vůbec všimnout.
Pak ale zasáhla technika a všímavost jednoho malého kluka.
Noční návštěvy zachytila bezpečnostní kamera. Rodina si ověřila, že se na dvůr pravidelně vrací cizí kocour, který se přes den ukrývá. Jejich syn si vzpomněl, že podobného kocourka viděl na plakátcích v centru města. Opsal telefonní číslo a přiměl rodiče, aby zavolali.
A právě díky tomu se podařilo Boba po více než dvou měsících najít.

Co se Bobovi během té doby stalo?
Bob se domů vrátil hladový, pocuchaný, s poraněními na hlavě a na ocase a se zvýšenou teplotou. Naštěstí mu ale nechyběla dobrá nálada ani chuť k jídlu.
Podle okolností se majitelé domnívají, že se mohl dostat do spodní části auta a odvézt se v něm jinam. Jeho zranění navíc vyvolávala podezření, že se mohl poranit v prostoru motoru, případně přijít do kontaktu s jeho horkými částmi. Přesně co se během jeho putování stalo, už se asi nedozvíme.
Jisté je, že se z centra Berouna dostal až na jeho okraj, přibližně dva kilometry od domova. Tam přežíval díky zbytkům potravy na slepičím dvorku.
Po návratu potřeboval veterinární péči, ale to nejdůležitější už měl za sebou: byl znovu doma a v bezpečí.
Děkujeme všem, kteří to nevzdali
Velké poděkování patří všem, kteří se do hledání zapojili a nepřestali se snažit ani ve chvíli, kdy se zdálo, že už je naděje malá.
Děkujeme především paní Růžence Dupačové a paní Kováčové, které hledaly Boba až do poslední chvíle, procházely krmná místa v okolí, vylepovaly plakáty a dohlížely na to, aby je nikdo nestrhával.
A zvláštní, největší poděkování patří malému klukovi, který nebyl lhostejný. Všiml si plakátů, zapamatoval si podobu hledaného kocoura a dokázal přimět dospělé, aby podnikli další krok. Právě jeho všímavost pomohla Bobovi vrátit se domů.
Někdy totiž k záchraně zvířete není potřeba žádný mimořádný čin. Stačí dívat se kolem sebe, něco si zapamatovat a nebát se ozvat.
Co si z příběhů Pepína a Boba odnést?
1. Zabezpečte okna a balkon ještě před stěhováním
Možná si říkáte, že když máte kočku na očích, nemůže se nic stát. Jenže kočka dokáže být neuvěřitelně rychlá a protáhne se i místem, které by vás nenapadlo.
Při stěhování je riziko obzvlášť vysoké. Dveře se často otevírají, všude jsou krabice a lidé mají spoustu starostí. Kočka se navíc ocitá v neznámém prostředí, ze kterého může ve stresu hledat cestu ven.
Zasíťovaný balkon a zabezpečená okna nejsou zbytečný luxus, ale důležitá součást bezpečného domova. Nezabezpečená okna a dveře nenechávejte otevřené bez dozoru a při stěhování věnujte kočce zvláštní pozornost.
2. Nevzdávejte hledání příliš brzy
Když se kočka nevrací několik dní, je to zoufalé. Když se nevrátí několik týdnů, člověk může začít ztrácet naději. Bobův příběh ale ukazuje, že i po více než dvou měsících může přijít šťastná zpráva.
Co můžete udělat?
- Hledejte v okolí domu. Projděte zahrady, dvorky, sklepy, garáže, kůlny i další místa, kde se může kočka schovávat.
- Zkuste hledat v klidných hodinách. Večer, v noci nebo nad ránem bývá v okolí méně ruchu a vystrašená kočka se může odvážit vylézt z úkrytu.
- Vylepte plakáty. Dejte na ně dobře viditelnou fotografii, místo a datum ztráty a telefonní kontakt. Průběžně kontrolujte, zda plakáty stále visí.
- Zveřejněte pátrání na internetu. Pomoci mohou místní skupiny na Facebooku, inzertní weby i stránky zaměřené na hledání ztracených zvířat, například Psí detektiv.
- Oslovte lidi v okolí. Informujte městskou policii, útulek, veterináře a také místní krmiče venkovních koček. Právě ti mohou zaregistrovat nově se objevující zvíře.
- Pátrání opakujte. Připomínejte svůj inzerát, obnovujte informace a kontrolujte nové zprávy i fotografie nalezených koček.
Bobův příběh navíc připomíná, jak důležité jsou obyčejné plakáty. V době sociálních sítí na ně někdy zapomínáme, ale stále je mohou vidět lidé, kteří se na internetové skupiny nedívají. A někdy si jich všimne právě ten, kdo dokáže pomoci.
3. Ztracená kočka nemusí být vždy tam, kde ji hledáte
Většina pátrání začíná v bezprostředním okolí domova, což je rozumné. Vystrašená kočka se často ukrývá blízko místa, odkud zmizela, a nemusí se ozývat ani na volání svého člověka.
Někdy se ale může dostat mnohem dál, než bychom čekali.
Bob pravděpodobně urazil část cesty v autě a skončil na opačném okraji města. Podobné případy nám připomínají, že při hledání není dobré soustředit se jen na několik nejbližších ulic.
Pokud narazíte na fotografii nalezené kočky, která připomíná tu vaši, ověřte si situaci, i když se místo nálezu zdá příliš vzdálené. Známé jsou i případy koček nalezených v úplně jiných městech.
Neříkejte si předem, že už je to příliš daleko. Někdy může být právě taková zpráva tou, která vás dovede ke ztracenému kamarádovi.
4. Všímejte si zvířat, která se kolem vás objevují
A nakonec to nejdůležitější: Bob se nenašel jen díky tomu, že ho někdo hledal. Našel se také proto, že si někdo všiml jeho přítomnosti a nebylo mu jedno, komu kocour patří.
Pokud se u vás začne pravidelně objevovat cizí kočka, zkuste se zamyslet, zda někomu nechybí. Podívejte se na místní plakáty a pátrací příspěvky, případně se obraťte na útulek nebo organizaci, která pomáhá hledat ztracená zvířata. Při manipulaci s neznámou kočkou postupujte opatrně a v případě potřeby požádejte o pomoc zkušenější lidi.
Možná je to jen sousedův dobrodruh. Ale možná je to Pepíno nebo Bob, na které někdo doma stále čeká.
Naděje má smysl
Pepíno i Bob měli štěstí na lidi, kteří si všímali svého okolí a byli ochotní pomoci. Jejich příběhy nám připomínají, že i když se situace zdá beznadějná, stále existují kroky, které můžeme podniknout.
Ne každé pátrání skončí šťastně a bohužel ne každá ztracená kočka se najde. Ale pokud někdo hledá, další lidé pomáhají a informace zůstávají v oběhu, šance na shledání nezaniká jen proto, že uplynulo několik týdnů.
Nevzdávejte hledání příliš brzy. A pokud někde zahlédnete kočku, která může být ztracená, nezůstávejte lhostejní. Právě vaše všímavost může rozhodnout o tom, jestli se někdo vrátí domů. ❤️


