Jsem Ludmilka, tříbarevka, takže nosím štěstí.
Moji původní zachránci si mysleli, že jsem asi dvouletá. Hodně si hraju, takže to vypadalo jako dobrý odhad. Po návštěvě u paní doktorky mi nezbyl ani jeden zub a paní doktorka si myslí, že mi musí být o hodně víc. Mám radost z plné misky, protože v mém minulém životě jsem něco takového neznala. Musela jsem se protloukat, jak se dalo. Onemocněla jsem, ale jsem chytrá, a tak jsem si došla říct o pomoc. Lidé, kteří mi pomohli, mi dávali jídlo a poskytli mi úkryt. Nakonec jsem se dostala až do Prahy do dočasné péče. Dnes už jsem zdravá a ráda bych si proto našla domov, který bude jen pro mě. Prostě žádné další kočky a radši ani pes. Ale velmi dobře vycházím s hodnými dětmi. Chození ven a vyhřívání na sluníčku by mi také udělalo radost.
